Spolek Budil

Divadlu jsem se věnovala i před tím, než jsem začala chodit na víkendové workshopy v Budilce, ale divadlu zcela jinému, založenému na poezii a slovech. A musím říct, že právě metoda Jacques Lecoq vyučovaná v Budilce mi otevřela dveře do světa pohybového divadla. Začalo mě fascinovat to, co vše je tělo schopné vyjádřit. to by bylo asi na delší vyprávění. Rok nato jsem se dostala na HAMU na katedru nonverbálního divadla a nyní jsem studium úspěšně zakončila a pokračuji dál v magisterském studiu. Nicméně to hlavní, co jsem chtěla napsat, je to, že vlastně moc děkuju za všechny ty počáteční a vstupní impulzy do světa pohybového divadla, kterému se nadále věnuju (ať už je to fyzické divadlo, pantomima, clownerie a nejvíce nyní novému cirkusu). Samozřejmě vždycky má každá věc i své méně pozitivní stránky, ale s odstupem času stejně často vzpomínáme jen na to dobré a přínosné. A to se děje i v mém případě, když se ohlížím za tím, kdy jsem v Budilce také studovala. Takže Budilko, Vendulo, Hanko, Roberte, díky moc!